Facebook


Správná výchova k povinnostem

Spíš než vážně zdůvodňovat dítěti ve věku 8 – 12 let, proč musí plnit svou povinnost, si musí b1207156_66753942ýt rodiče sami jisti tím, proč stojí za to trvat na tom, aby ji splnilo.

Vyžadovat splnění úkolu, pokynu nebo závazku jenom proto, že to musí udělat, postrádá smysl. Ale víme-li, proč je třeba takto naléhat, známe-li úzkou souvislost s osobní svobodou, víme-li něco o výchově vůle a výchově k zodpovědnosti, pak má opravdu smysl opakovat, „že ano, že to musí udělat".

Slovo povinnost má dnes negativní konotace, připadá nám trochu zastaralé, je skoro obtížné je vyslovit. Avšak naučit se plnit povinnost zůstává i nadále životním cílem v procesu růstu dítěte. Proč?

Plnění povinnosti činí člověka svobodnějším

Existuje definice výchovy, která říká, že vychovávat znamená postupně, od skromných začátků, zbavovat lidskou bytost oněch řetězů, jež ji zabraňují být plně svobodnou. V tomto smyslu ochablost a nedostatek vůle při plnění povinností - v tomto věku je to hlavně učení a domácí povinnosti - jsou řetězy, které svazují a brání růstu. To snadno pochopíme jako dospělí, protože když někdo není schopen se přemoci a vstát včas, i když je ospalý, a vždycky přijde pozdě, není svobodný z toho prostého důvodu, že není pánem sebe sama.
Tohle těžko pochopí dítě, které dosud dostatečně neokusilo svobody. Z téhož důvodu je důležité občas vyžadovat splnění něčeho, co po překonání jistých překážek přinese odměnu. Například: chtít na dítěti, aby se učilo, a potom mu ukázat, jak je mu příjemné, že dostává dobré známky. Oněmi řetězy, o kterých mluvíme, nejsou jen neosvojené zvyky nebo špatné zvyky: někdy jde o vlastnosti. Např. přílišná bázlivost je řetěz a rodiče musí podniknout vše, aby dítě tohoto pouta zbavili. Může pro nás být bolestivé nutit dítě, aby se ozvalo proti nespravedlivé známce, ale musíme mu vštípit, že jeho povinností je bránit se a také překonat omezující bázlivost.

Posiluje se vůle

Jen těžko lze naučit opravdovému smyslu pro povinnost, pokud se nepředává s jistotou a s dobrým zdůvodněním. Jedním z takových zdůvodnění je konstatování, že růst je vždy namáhavý, že ale po překonání prvních překážek se člověk začne těšit z osobních výsledků. Tohle dítě chápe možná lépe než dospělý, protože má čerstvé zkušenosti, které mu to potvrzují: zpočátku mělo strach z vody, ale když se naučilo plavat, je to u vody bezvadné. Stejně tak bylo náročné naučit se na zkoušku, ale teď má radost, protože ví, že to zvládlo.
Vůle posílená v plnění drobných denních povinností - vstát včas, uklidit si hračky, dobře se učit, sníst celý oběd - usnadňuje přemáhání pokušení pramenících z lidské slabosti. Takovou slabostí je snaha nějak se vyhnout tomu, co předpokládá úsilí, nebo hození flinty do žita před první překážkou. Jedna žena, která je dnes již babičkou, říkala o svém synovi: „Nechte ho, je inteligentní, naučí se sám." To je opovážlivá sázka na budoucnost a činí z rodičů pouhé pozorovatele fyzického růstu vlastních dětí. Proto je třeba beze strachu vyžadovat plnění povinností, aby posilovaly svou vůli, aby rostly.
Navíc dítě, které zjistilo, že bylo schopno překonat náročnou situaci, oceňuje sebe sama a později je pro něj snazší čelit novým obtížím. Mohl-li chlapec např. udělat dobře nějakou výzkumnou práci, rád bude v budoucnu na tomto poli čelit novým výzvám.

Člověk roste v nezávislosti a odpovědnosti

Při výchově dětí je rovněž důležité mít výchovný záměr. Ten najdeme, když se zamyslíme nad typem muže nebo ženy, které chceme vychovávat. Všichni rodiče světa chtějí, aby jejich děti byly nezávislé osobnosti, aby oceňovaly sebe sama a respektovaly ostatní, aby se zítra staly důvěryhodnými mladými a později dospělými lidmi a aby uměly vyjít ze sebe a uzavřít stabilní citové vztahy. K dosažení tohoto dle - tohoto pokladu - je třeba konat velmi konkrétní kroky. Aby dítě bylo nezávislé a samostatné, je třeba ho naučit, jak dělat věci, a dohlížet na ně, dokud je nebude moci postupně dělat samo. To lze uplatnit jak při stlaní postele, tak i při psaní práce na počítači. Proměnit se v důvěryhodnou osobu, která plní to, co se od ní očekává, to je pas do budoucnosti. Proto je třeba mu umožnit, aby dokázalo, že je schopno pokyny plnit, a potom, až je splní, mu ukázat, že mu to umožňuje dostat se k dalším, novým svobodám. Proč? Protože je to odpovědný člověk, kterému druzí důvěřují.

Proč musím...?

Jedním z největších dědictví, které můžeme dítěti zanechat, je, aby umělo plnit svou povinnost, neboť to je něco, co mu pomůže získat nezávislost a svobodu, co ho naučí oceňovat sebe sama a co mu umožní být člověkem odpovědným, důvěryhodným a respektovaným ostatními. Nicméně není snadné, aby dítě do hloubky pochopilo, proč musí udělat to, co má udělat.